Školní lyžák část 4

13. února 2012 v 15:30 | Mona Linth |  Školní lyžák
"Takže vážení, za 10minut nástup před chatou.Jde se na vlek!" zahuláká učitel do schodů, abych ho všichni slyšeli. S Luckou se oblečeme a nachystáme. Ona si vezme svůj nový snowboard. Přetřu si rty balzámem a řádně vybavená se dobelhám před chatu.


"Ty hele, jsi si tím čertovým prkýnkem jistá?" zakvedlám jejím snowboardem.
"Si piš, koukala jsem, že dole je reklama na výcvik!" zadoufá si
"No, a jak to chceš sjet dolů?"
"jednoduše, sednu na to jako na sáňky!" Po rozchodu na vlek Lucka dodrží to, co slíbí. Posadí se na prkno a jede po svahu dolů. Jenže to vypadá, že se spíš řítí střemhlav dolů a ani nebrzdí. Vydám se za ní. Sice na lyžích, ale i tak nemám šanci ji dohonit. Poslední co zahlédnu je, že porazí nějakého lyžaře. Oba se rozplácnou jak širocí, tak velcí. Přijedu za nimi a pomáhám Lucce na nohy a ta pak pomáhá zkosenému lyžaři. Ale ten místo ruky na pomoc ji potřese rukou a představí se.
"Ahoj, já jsem Tomáš. Pěkně si mě položila na lopatky. Nechceš zajít na čaj?"
"Já jsem Lucka a jo ráda!" culí se jako ještě nikdy předtím, pochopím, že tady jsem zbytečná a proto se vydám směrem na lanovku, abych si aspoň trochu zalyžoval. Alespoň někdo má štěstí, pomyslím si. Cestou dolů potkám komika Pavla s celou bandou, jak si užívají sjezdovou cigaretu. Přisednu k nim, sice odmítnu sdílet s nimi ten odporný kouř, ale bavím se nadmíru dobře. Odpoledne rychle uteče a když zjistím, že Lucka není v chatce natož v pokoji, znejistím. Snad se ji nic nestalo. Nestalo! Vlítne do chaty celá uřícená a cupitá do pokoje aby se vypovídala ze svých zážitků.
"Takže, Tomáš mě nejprve pozval na čaj a pak mi nabídl lekci na prkně. Tolik srandy jsem v životě nezažila. Nejdřív to vypadalo, že je to čistě jen z dobré vůle, ale pak to mezi námi nějak zajiskřilo nebo co a šli jsme znovu na čaj. Tentokrát jsem si dala i pohár. Dozvěděla jsem se, že jezdí závodně na kole. Umí na prkně i na lyžích a je tu s rodiči na týden. Prý jeho táta tady má nějakou nóbl chatu, takže asi nebude zkrachovalý. Mam jeho číslo a slib, že zítra odpoledne se zase sejdeme. Ježkovi oči, ten je tak milej, pěknej a…" nestihne mi dopovídat, protože do pokoje vtrhnou kluci a dožadují se zapalovače. Jelikož neobstojí, tak zase zalezou. Nechce se mi poslouchat Lucčino rozplývání, tak nahodím, že jdu do sprchy. Tam bude klid. Užívám si teplého proudu, který masíruje mé tělo. Miluji dlouhé, horké a nikým nerušené sprchy. Zdá se mi, jako bych tam pod tím proudem stála asi hodinu, ale to mě nevadí. Natřu se voňavým krémem a omotám se ručníkem. V tuhle dobu by se už kluci mohli ládovat večeří v jídelně, proto v klidu vyjdu do chodby. Ale v jednom jsem se spletla. Kluci sice večeří, ale ten kdo jde proti mně je mi hodně proti srsti. Matty si to kráčí po chodbě. Celou si mě prohlídne odshora až dolů. Na to abych utekla zpátky do koupelny je pozdě, jsem příliš daleko, proto musím chtě nechtě dojít až do pokoje. Zavadím o jeho pohled, dívá se na mě tak zvláštně. Zdá se mi, že tam na sebe koukáme dlouhou dobu, ale jakmile uslyšíme kroky po schodech opět v jeho tváři vidím opovržení. Zvláštní kluk, celou mě rozhodil. Poté co dorazím na pokoj se převléknu do pyžama a zalezu si s knížkou do postele. Není sice tak pozdě, ale příběh, který jsem nakousla už doma je pro mě moc napínavý.
"Nejsi nějaká přešlá?" doléhá ke mně hlas odněkud z dálky "haloo!! Ninoo!" cuknu sebou "Ty jsi nemocná, že jsi nepřišla na večeři a místo toho si čteš?"
"Né nejsem, jen nemám hlad a tahle knížka mě úplně pohltila." Lžu, protože si uvědomím, že ty dvě stránky, které jsem zatím stihla přečíst, mnou prolítly a nic z nich si nepamatuju. Místo toho mam před očima ten JEHO pohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZDENKA  474 ZDENKA 474 | Web | 15. dubna 2012 v 22:18 | Reagovat

AHOJKY

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama